Jsem Sibyla.....

Moji drazí,jsem tu opět abych konala svou boží povinnost a na líce vaše svůj polibek vlepila.Jsem sdílná nerada neboť zprávu kterou vám nesu bych raději ze svého srdce smetla.Moje srdce trpělo, když jsem z matčina bolavého lůna četla,čím její nemocná duše nyní musí proudy spustit.Světlo již jí udalo směr svého očistce kde na zemi nejvíce trpět budou.Masy co se v zemi hnuly se odpojí od pevniny a zaplaví tak část země na okraji ostrova.Světlo povolilo svému proudu očistit místa na ostrově spojeném se Sibilinou prosbou o důstojnost odchodů duší,neboť se jedná o skupiny duší jež si tuto cestu vybrali jako svou poslední z možných odchodů do náruče stvořitele jejich pátků co se zemí prožívali.Jsou spřízněny s osudem a již si jejich duše slzy vylily za opuštění lůna matky se kterou je srdce pojí.Jsou v souladu se zákony jež z pera stvořitele přicházejí jako informace cestovatelům v čase.Sama vidím jejich duše utrápené,neboť nemohou poslední objetí svým zbylím dát co planeta ještě ponese jejich tíhu duší až do samého očistce.Vznese tak na své tělo rovnováhu,jež již na pokraji balancování byla.Smutnou zpávu jsem vám sdělit měla neboť jsem si pro tuto informaci byla na zavolání její duše.Sdílejte své srdce lásky s jejím srdcem, jež prochází bolestí z odchodů dětí,které si za tímto účelem sama povolala, co by statečné duše,jež dobrovolně její péči opouštějí před samotným jejím vzestupem mezi světla vesmíru.Soudit nelze,jen pochopit,že její duše je stejně smutná,jako každá matka,ztŕácí-li nosiče jejího vědomí,jež se nadechli jejího dechu a nyní zemi opustit musí.Jsou to stateční rytíři bez boje odevzdaní svému osudu,neboť ví,že jejich cesta plevele,jež sem na tuto krásnou planetu spolu se svými neuvědomělými činy přinesly,tímto mohou pomoci přetnout a zapustit ze světla nové semínka,která pokvetou radostně do nových časů.
Jsem Sibila,královna ze Sábi a mám vás ve svém srdci