Společnost nechce, abyste byli člověkem srdce. Společnost potřebuje hlavy, ne srdce. Když jsem byl jednou na návštěvě univerzity ve Váránasí, hovořil jsem s člověkem, který byl v té době jedním s nejslavnějších učenců Indie, dr. Hajari Prasad Dwivedim. Předsedal shromáždění, na kterém jsem se chystal promluvit, a byl také hlavou fakulty umění. Zeptal jsem se ho: „Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, proč vás nazývají hlavou, a ne srdcem?“ Řekl: „Pokládáte zvláštní otázky“ – byl to starý muž a teď už je po smrti. Řekl: „Za celý svůj život se mě nikdo nezeptal, ‚Proč vám říkají hlava, a ne srdce?“ Zamyslel se však a řekl: „Na vaší otázce je něco velmi důležitého. Přiměl jste mě uvažovat taky nad tím, proč se například lidem neříká srdce oddělení filozofie. Bylo by to opravdovější, blíže podstatě, ale říká se jim hlava.“ Společnost je rozdělena na hlavy a ruce. Všimli jste si, že dělníkům se říká ruce? Chudým lidem, kteří pracují rukama, manuálním dělníkům, se říká „ruce“ a nad nimi jsou lidé, kterým se říká „hlavy“. Ale srdce úplně chybí; nikomu se neříká „srdce“. Je nesmírně důležité, když začnete pociťovat neklid v srdci, protože srdce je mnohem cennější než hlava. Hlava si všechno vypůjčila, nemá nic vlastního. Ale srdce je stále vaše. Srdce není křesťanské ani hinduistické, vaše srdce je stále existenciální. Nebylo zkorumpováno a znečištěno. Vaše srdce je stále originální. Z hlavy do srdce je to velký kvantový skok. Další krok, ze srdce do bytí, a dospěli jste domů; pouť je u konce. Nikdo se nedokáže přesunout z hlavy přímo do bytí. Jsou to jako dva cizinci; nejsou spolu vůbec propojeni. Nebyli dosud seznámeni! Bytí neví nic o hlavě a hlava neví nic o bytí. Žijí ve stejném domě, ale jsou si naprosto neznámí. Protože jejich funkce je natolik odlišná, že na sebe nikdy nenarazí, nikdy se nesetkají. Srdce je most. Jedna část srdce zná hlavu a jedna část srdce zná bytí. Srdce je zastávkou na půli cesty. Když směřujete k bytí, bude srdce vaší noční zastávkou. Ze srdce budete moci vidět něco z bytí – ale nikoli z hlavy; proto se z filozofů nikdy nestanou mystici. Z básníků se stávají mystici, jsou transformováni… malíři, sochaři, tanečníci, hudebníci a zpěváci jsou bytí blíže. Ale celé naší společnosti dominuje hlava, protože hlava dokáže vydělávat peníze. Je velmi efektivní; stroje jsou vždycky mnohem efektivnější. Hlava dokáže naplnit všechny vaše ambice. Hlava je vychovávána vzdělávacími systémy a veškerá vaše energie se přesunuje do ní a obchází srdce. Srdce je však to nejdůležitější, protože je branou k bytí, k věčnému zdroji života. Přál bych si, aby všechny univerzity světa učily, aby si lidé uvědomovali srdce, aby byli více estetičtí, citlivější: vnímavější ke všemu, co nás obklopuje, k té nesmírné kráse, k té nesmírné radosti. Ale srdce nedokáže uspokojit egoistické touhy lidí; v tom je problém. Dokáže vám dát fantastický prožitek lásky, alchymickou změnu. Dokáže přivést to nejlepší, co máte uvnitř, k té nejzářivější a nejčistší podobě. Ale nebude vytvářet peníze, moc, prestiž – a z těchto věcí se staly cíle. Spouštějte se dál z hlavy do srdce a pak riskujte ještě víc a spusťte se ze srdce do bytí. To je samotný základ vašeho života.

Znám krásný příběh od Turgeněva s názvem Blázen. Jednou žil ve městě jeden muž, kterého měli všichni za největšího idiota, jaký kdy žil. Bylo jasné, že musel mít neustálé problémy. Čemukoli, co řekl, se lidé začali smát – i když říkal něco krásného a pravdivého. Ale protože lidé věděli, že je idiot, blázen, mysleli si, že cokoli řekne nebo udělá, musí být idiotské. I když citoval mudrce, lidé se mu smáli. Šel navštívit moudrého muže a řekl mu, že by chtěl spáchat sebevraždu, že už nemůže žít. „To neustálé odsuzování je příliš – už to nedokážu unést. Pomozte mi najít z toho cestu ven, nebo se zabiju.“ Starý mudrc se zasmál. A řekl: „To není žádný problém, neboj se. Udělej jenom jednu věc a přijď za mnou zpátky za sedm dní: začni na všechno říkat ne. Začni pochybovat nad každou věcí. Když ti někdo řekne: ‚Podívej – podívej se na západ slunce, jak je krásný!‘ okamžitě se zeptej, ‚kde je v tom jaká krása? Žádnou nevidím – dokažte to! Co je to krása? Ve světě není žádná krása, všechno je to nesmysl!‘ Trvej na důkazech; řekni: ‚Dokaž mi, kde je krása. Ať se na ni mohu podívat, ať se jí mohu dotknout. Jaká je její definice?‘ Když někdo řekne: ‚Ta hudba je extatická,‘ okamžitě mu vskoč do řeči a zeptej se: ‚Co je to extáze? Co je to hudba? Definujte jasně své pojmy. Nevěřím v žádnou extázi, je to jen bláznovství, pouhá iluze. A hudba není nic než hluk.‘ Dělej to tak se vším a po sedmi dnech se ke mně vrať. Buď negativní, ptej se na otázky, na které nelze odpovědět: Co je to krása, co je to láska, co je to extáze? Co je to život, co je to smrt, co je to Bůh?“ Po sedmi dnech se blázen vrátil k mudrci a za ním šlo mnoho lidí. Byl ověnčen a oděn do krásných šatů. A mudrc se zeptal: „Co se stalo?“ Blázen odpověděl: „To bylo magické! Teď si celé město myslí, že jsem nejmoudřejší muž na světě. Všichni si myslí, že jsem velký filozof, velký myslitel. Všechny jsem umlčel; lidé se mě začali bát. V mé přítomnosti jsou všichni zticha, protože cokoli řeknou, okamžitě to přeměním v otázku a jsem zcela negativní. Váš trik funguje!“ Mudrc se zeptal: „A kdo jdou ti lidé, kteří tě následují?“ Odpověděl: „To jsou mí žáci. Chtějí se ode mě naučit, co je to moudrost!“

Tak to je. Mysl přežívá v ne, neustále opakuje ne; živí se tím, že na každou věc říká ne. Mysl je v podstatě ateistická, negativní. Neexistuje nic jako pozitivní mysl. Srdce je pozitivní. Pouze mysl říká ne, srdce říká ano. Samozřejmě je lepší říkat ano než říkat ne, protože člověk nemůže opravdu žít a stále říkat ne. Čím více říkáte ne, tím více se scvrkáváte, uzavíráte. Čím více říkáte ne, tím méně jste živí. Lidé si možná budou myslet, že jste skvělí myslitelé, ale vy se jen scvrkáváte a umíráte; pomalu se zabíjíte. Pokud řeknete ne lásce, jste méně, než jste byli předtím; pokud řeknete ne kráse, jste méně, než jste byli předtím. A pokud budete stále říkat ne úplně všemu, kousek po kousku budete mizet. Nakonec zůstane jen velmi prázdný život, beze smyslu, bez významu, bez radosti, bez tance, bez oslav. To se děje s moderní myslí. Moderní muž řekl mnohem více ne než kdykoli předtím. Naskýtá se otázka: Jaký je smysl života? Proč vůbec žijeme? Proč žít dál? Řekli jsme ne Bohu, řekli jsme ne druhé straně, řekli jsme ne všemu, pro co člověk žil celou historii. Dokázali jsme obsahu svého srdce, že všechny hodnoty, pro které člověk žil, jsou bezcenné. Ale teď jsme v úzkých, v hluboké sklíčenosti. Život je pro nás stále více nemožný. Žijeme dál pouze proto, že jsme zbabělci; jinak jsme zničili všechny důvody žít. Žijeme dál, protože nedokážeme spáchat sebevraždu. Bojíme se smrti, tak žijeme dál. Žijeme ze strachu, ne z lásky. Je lepší být pozitivní, protože čím pozitivnější jste, tím více se přibližujete k srdci.Srdce nezná negativní jazyk. Srdce se nikdy neptá: „Co je to krása?“ Raduje se z ní a v radosti ji poznává. Nedokáže ji definovat, nedokáže samu sebe vysvětlit, protože tento zážitek je nevysvětlitelný, nevyjádřitelný. Jazyk je nedostačující, nepomohou nám žádné symboly. Srdce ví, co je to láska, ale neptejte se. Mysl zná pouze otázky a srdce zná pouze odpovědi. Mysl se pořád dokola ptá, ale nedokáže odpovědět. Proto filozofie nemá odpovědi, pouze otázky, otázky a otázky. Každá otázka se pomalu mění na tisíc a jednu otázku. Srdce žádné otázky nemá – to je v jednotě s tajemstvím života – má všechny odpovědi. Ale mysl srdci nechce naslouchat; neexistuje mezi nimi žádné spojení, žádná komunikace, protože srdce zná pouze jazyk ticha. Srdce nezná žádný jiný jazyk, srdce nerozumí žádnému jinému jazyku – a mysl neví nic o tichu. Mysl je plná hluku jako příběh, který vypráví idiot, je plná zběsilosti a hluku, bez významu. Srdce význam zná. Srdce zná slávu života, obrovskou radost čiré existence. Srdce dokáže oslavovat, ale nikdy se neptá. A tak si mysl myslí, že je srdce slepé. Mysl je plná pochybností, srdce je plné důvěry; jsou to protipóly. Proto se říká, že je lepší být pozitivní než negativní. Ale pamatujte: to pozitivní je spojeno s negativním, dvě strany stejného jevu.

Cílem je jít až za dualitu. Cílem je jít až za ano a ne, protože vaše ano může mít význam pouze v kontextu ne; nedokáže se od ne osvobodit. Pokud se od ne osvobodí, jaký bude mít význam? Vaše ano může existovat pouze s ne; pamatujte; vaše ne může existovat pouze s ano. Jsou to opaky, ale vzájemně si na jemnohmotné úrovni pomáhají. Mezi nimi je konspirace: drží se za ruce. Vzájemně se podporují, protože nedokážou existovat odděleně. Ano má význam pouze díky ne; ne má význam pouze díky ano. A vy musíte jít až za tuto konspiraci, musíte jít za tuto dualitu. V okamžiku, kdy se začnete vzdalovat od ano a ne, prožijete své první krátké vhledy do podstaty. Proto je podstata naprosto nevyjádřitelná; nemůžete o ní říct ne, nedokážete říct ani ano. Ale pokud si budete vybírat mezi negativním a pozitivním, pak vám doporučím, abyste si zvolili pozitivní, protože je jednodušší vyklouznout z ano než vyklouznout z ne. Ne v sobě nemá příliš mnoho prostoru; je jako temná cela vězení. Ano je širší; je otevřenější, zranitelnější. Zjistíte, že je velmi obtížné vystoupit z ne. Nemáte moc prostoru, jste v něm uvězněni ze všech stran a všechny dveře a okna jsou zavřená. Ne je uzavřený prostor. Život v negativitě je ta nejhloupější věc, jakou může člověk udělat, ale miliony lidé žijí v negativitě. Zejména moderní člověk žije v negativitě. Opakuje Turgeněvův příběh, protože život v negativitě v něm vyvolává skvělý pocit; jeho ego je spokojené. Ego je vězeňská cela postavená z cihel negativity; živí se negativitou. Takže když si musíte zvolit mezi cestou negativity a pozitivity, zvolte si tu pozitivní. Budete mít alespoň o něco širší rozpětí; několik oken a několik dveří bude otevřených, budete mít k dispozici vítr, slunce a déšť. Prožijete několik záblesků otevřeného nebe, hvězd a Měsíce. Někdy k vám vítr zavane vůni květin a někdy budete rozrušeni radostí z pouhého bytí. A je jednodušší přesunout se na druhou stranu z ano. Z ne k ano a z ano na druhou stranu. Druhá strana není pozitivní ani negativní:druhá strana je božskost, druhá strana je osvícení.

Z knihy – OSHO – O emocích

 

 

 

 

Zdroj: https://www.2012rok.sk/wp/meditacia/3878-hlavy-srdce-byti