DÍKY TI 2012!


 

Tento rok bych mohla klidně nazvat duchovním sešupem. Tím nemyslím, že to šlo se mnou z kopce, spíše se mi to slovo hodí pro rychlost, s jakou se mi události po sobě děly a kam mně posunuly.

 Asi to začalo tím, že jsme se přistěhovali zpátky do Opavy, po jedenácti letech v Praze jsem se vrátila. Byla to pro mne zásadní změna, i když jsem už v této změně žila téměř tři roky. Brala jsem to jen jako pokračování velmi příjemného vývoje mého nového rodinného života. Nastěhovali jsme se do malé chaloupky se zahradou a já začala objevovat přírodu opravdu zblízka. Myslím, si že rostliny jsou nejlepšími stimulátory naší duše. Z mé zkušenosti to mohu potvrdit. Přece jenom Praha je hlavní město, hodně lidí, aut, ruchu, smogu, zrychlená energie a taky energie, kterou bych nazvala „chci víc“. Tady na zahrádce se proti tomu jakoby zastavil čas. Možná proto, že jsem si v sobě nesla ještě kus té pražské energie, jsem nějakou dobu cítila vnitřní neklid, pocit, že musím něco udělat, že něco nestihnu, když budu tak pomalu žít.

Ano, tady se mi zpomalil život, pomohlo mi to zastavit se a nahlédnout do sebe, podívat se co se tam uvnitř mě děje. Ve chvíli, kdy jsem měla možnost nerušeně nahlížet v klidu do svého nitra, přišly úkoly. Nejdříve přišla zloba, zklamání a s ním spojená sebelítost. Pamatuji si, jak jsem stála v kuchyni a nevěděla jsem, co mám se sebou dělat, byla jsem toho plná, plná zloby a zklamání, třáslo to se mnou a jakákoli sebeterapeutická snaha v podobě otázek: „co pro mě tato situace znamená?“, nemohla dostát odpovědi, ani zklidnění, protože jsem byla mimo sebe. Tak silně na mně zapůsobil tento „úkol“. Naštěstí, jsem ke všem těmto úkolům dostala také pomocníky. Volala mi kamarádka a vyprávěla mi o knížce, kterou si právě koupila. Byla z ní nadšená, v knize „Svět bez hranic“ popisuje jistý Dr. Joe Vitale a Dr. Ihaleakala Hew Len příčinu svého úspěšného života díky havajské technice zvané Hóoponopono. Hned jsem si běžela knihu koupit, nakonec jsem zjistila, že jediné co si z této knížky vezmu je právě motlitba, která zní: „miluji tě, omlouvám se, prosím odpusť mi, děkuji ti.“ Nejdříve jsem byla z knihy nadšená, ale pak mě odradilo to neustálé lákání na zlaté pozlátko, i přesto jsem si vyhledala na internetu, že tito pánové budou mít v České republice přednášku, kde slibují upřesnění této techniky, které v knize neuvádějí. Říkala jsem si, že to může být zajímavé, kurz však stál něco kolem 14 000 Kč! Spadla mi čelist a knížku jsem už nedočetla. Myslím si, že tato havajská technika je opravdu úžasná, jen si z ní pan Vitale udělal slušný business. V té chvíli mne napadlo, že toto bude mé měřítko, zda vůbec půjdu na nějakou přednášku. Řekla jsem si, že když bude nějaká přednáška předražená, nebudu se tím zabývat, to není nic pro mě. Minulý týden jsem se dívala na krásný dokument: Maestra Ayahuasca od režiséra Viliama Poltikoviče, kde jeden šaman říká: “každý si hledejte svého mistra, ale pozor na mistra, který vám hezky zazpívá, vy usnete, a když se probudíte, máte prázdnou peněženku“. Hned jsem si vzpomněla na tuto situaci a hezky jsem se s šamanem v duchu zasmála, řekl to nádherně. Techniku Hóoponopono, však používám pořád a je mi dobrým pomocníkem. Když jsem se rozhodla hledat moudré mistry, kteří nerýžují ze svého poznání, natrefila jsem na stránky Igora Chauna, který rozjel své kanály Gossha a na facebooku má stránku, na kterou dává spousta lidí zajímavé příspěvky. Začala jsem hltat všechny ty moudra lidí, jejichž myšlenky tam byly zvěčněny na videích nebo citátech. Stále mi tam ale něco chybělo, nějaké takové komplexní vysvětlení, jak to tedy je? Jo, sice jsem se naštvala na Pepu, protože mi řekl, že neumím vařit, a taky vím podle “Čtyř dohod “, že si nemám nic brát osobně a podle „ Celestinského proroctví “, že když se na někoho naštvu, tak mu tím předávám dobrovolně svou energii. Jenže zkuste se nenaštvat, když vás někdo naštve. Dokonce i bývalý mnich Lukáš Marvan říká, že se dva mniši na Srí Lance porvali, vidíte a to byli mistři, kterým se tam všichni klaněli, mistři, kteří každý den mnoho hodin promeditovali. Takže, abych dokázala pochopit, co se to ve mně opravdu děje a jak mám s těmito ději pracovat, potřebovala jsem ještě dovysvětlit, douzavřít, doposunout.

Jednou v létě, když jsem umývala okna po natírání, tedy spíše jsem je drhla, protože kousky barvy šly dolů velmi těžce a pomalu, řekla jsem si, že si k práci pustím, nějakou obohacující přednášku. U Igora Chauna zrovna někdo vyvěsil přednášku paní Ivanky Adamcové. Byla to taková normální paní, která stála u tabule a něco vysvětlovala, řekla jsem si, co mi ta paní mi asi tak řekne, určitě nic převratného. Jenže můj vnitřní učitel mě nutil přednášku shlédnout až do konce.  Paní Ivanka také vysvětlovala život podle systému energetických center – čaker. To mě chytlo, protože si myslím, že znalost čaker, kterými můžeme přijímat energii z našeho praZdroje je základem každé cesty. Taky proto, že si je většinou celý den blokujeme svými negativními emocemi a často se nám to děje nevědomě.

Když přednáška skončila, projel mnou úžasný blažený pocit poznání, a uvnitř mne se ozvalo hlasité: „Jo!“  Jo, to je ono, paní Ivanka mi to vysvětlila, potřebovala jsem JI, aby mi to vysvětlila. Chtěla bych zde říci, že její učení nechci nikomu vnucovat, je to pro mé chápání nejlepší možné vysvětlení, ale to nemusí platit pro jiné lidi. Každý máme jiné vnímání sdělení a jiné představy o světě.

Už při základních přednáškách, kde paní Ivanka vysvětluje, že ego je takovým našim trenérem, který nám pomáhá posouvat se v životě do vyšších vibrací, tím, že postupně odhalujeme jeho fígle a přestáváme ho poslouchat, jsem cítila, jak právě to mé ego to vůbec nechce poslouchat. Říkalo mi: „to přece nejde“, nebo „s tím nesouhlasím, tak to není!“ Ale také jsem v sobě cítila, jak ve mně postupně narůstá čisté vědomí, které se na ego zaměřuje a začíná ho pozorovat jakoby z výšky, v té chvíli všechny obranné pevné zdi, které si ve mně ego vytvořilo, začaly praskat jako skleněné desky.

Je to nádherné pocítit ten rozdíl, ještě v zajetí ega, kdy cítíte tlak, že to tak, jak to paní Ivanka vykládá, nemůžete přijmout a poté úlevu, když ego ztrácí svou moc a vy přijímáte vše, co přichází v čistém bytí, s tou nejvyšší láskou. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že jsem se svého ega zbavila zcela, to ani není možné, jak tvrdí paní Ivanka, člověk na zemi nemůže žít bez ega, země totiž nemá tak jemné vibrace, aby nás tu bez ega udržela. Kdepak, ještě dost ega ve mně zůstalo, hlavně mně pěkně trénuje díky svým nejsilnějším nástrojům strachu, hrdosti a lítosti.

Paní Ivanka říká, že nepotřebujeme žádné duchovní kurzy, nepotřebujeme zasvěcování, nebo čištění, protože vše co potřebujeme je v našem životě připraveno v každé chvíli, kterou zažíváme, vše máme v sobě, nemusíme hledat jinde. Samozřejmě naše evropská kultura je nastavená trochu jinak, potřebujeme mít velké zážitky, obrovské emoční zlomové prožitky, abychom si mohli věřit, že jsme „na cestě“. To také vidím u většiny svých klientů, líbí se jim, co říkám, uklidňuje je to, mají pocit, že v té chvíli jsou na duchovní cestě, chápou, že chtějí být šťastni. Ale jakmile se dotkneme konkrétních záležitostí z jejich života, začne to drhnout. Nechtějí si připustit změnu. Změnu, kterou musí udělat každý sám. V tomto je úžasné učení Eckharta Tolleho, tento milý učitel krásně vysvětluje, jaký je rozdíl mezi životem v iluzi a v realitě, čili čistém bytí. Prostě žijme v realitě, tedy v přítomném okamžiku, to je naše realita to je naše bytí.       

V tomto roce jsem dostala hodně úkolů, které jsem musela řešit, ale také mi přišli učitelé, kteří mi pomohli a noví přátelé, se kterými můžu své zkušenosti sdílet, což je krásná lidská obohacující vlastnost.

Toto vše si pro mě Bytí připravilo a já si za to děkuji a těším se na další úkoly a zkušenosti.

Rok 2013 pro mne bude ve znamení tarotové karty 11. Síla, tak to se mám na co těšit :).

S láskou

Milada

 

Diskusní téma: DÍKY TI 2012!

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek