Jsem Kleopatra...

Jsem Kleopatra
Jsem zde zpět na zavolání svého srdce.Moji milí,můj čas už dávno odešel spát na věčnost,leč moje srdce zavolal si opět Cesar,co dolů z nebe také přišel zpět.Jsme spolu na vždy otisky životů svých spojeni,leč naše duše nese jiná těla než z dob dávných.Moje schránka nová je a já potácím se mezi pravdou a snem.Jsem zase zpět,či se mi jen zdá že zavál mě sem čas omylem?Nejsem tam a ani tady,kde teda pravda je?To skutečně byl vzdech Cesara co uslyšela ho má slupka nová.Já žalem pukám od srdce.Jak malý tento nový je svět,když setkat mohu se se smrtí bývalého krále mého srdce.Je tak malý,že Antonius teprve nedávno z mého života odešel...Já zůstanu zde do doby, než najdu svého Cesara a poté navštívíme místa,kde moje noha spočinula na trůně svém.Já hrob svůj najít přišla jsem a ukázat to místo národu svému co již spočívá v zemi.Ale mnoho z vás vrátilo se se mnou zpět do této náruče,kde životy již odžili jsme mnohokrát.Zavázala jsem se tehda lidu,že pro něj své srdce dám,leč konec zůstal smutný velmi.Můj osud ukončila smrt předčasná z ruky,jež mně vlasy hladila a já sama ji použila,aby mi smrt přinesla.To osud jsem naplnit musela a ze džbánu smrti hada na bedra přivinula.Nejsem z těch,co naříkat přišli.Nemám již slzy, co plakat potřebují.Tam měla jsem léta klid a zde jsem pracovat přišla.Pojedu světem a vyprávět budu,jak byla jsem zamilovaná.Prožiju znovu svůj příběh a do knihy ho vložím.Tak jak v srdci mám uspořádaný.Není tak vše,co jak píše se..Jsem odevzdaná tomu,pravdu uvalit na lež,že selhala jsem z trůnu.Můj život nebyl jak psáno jest.Faleš nežila jsem a Cesara nepodvedla.Bylo to jinak než páni píšou.Já sama ruku povedu,co novou pravdu světu sdělí a já budu ta,kdo do filmu promlouvat bude.Jsem odevzdaná tomu a jsem zde zpět.Do spánku ticha se jdu uložit,ale jakmile zavelí otec běž...přijdu znovu a poodhalím víc,neboť on přeje si uvést pravdy všech svých dětí na pořádek boží.Do náruče matky poslal mnohé z nás,aby dokočili díla,nebo poslali pravdu poznat vás.Budu se dnes již loučit,neboť první noc co nespala jsem v náručí tmy. Mě do očí tlačí a já z pod víčky cítím víc světla,než přivyklá jsem.Do Říma těším se, co půjčenými oči podívám se do chrámu páně,kde s láskou žila jsem nějaký čas.To Vatikán teď kazí dobré jméno Říma,jak zaslechla jsem..Pořádky přišly urobit duše staré co naskákaly do náruče matky s radostí a zodpovědností sobě rovné.Držte se své pravdy v sobě,ať kolotoč pravdy roztančíte správným směrem.
Jsem Kleopatra.Až bude čas,přijdu se znovu pozdravit se sluncem.

https://www.facebook.com/hana.fialova.12?fref=ts