Ale někdy je to opravdu těžké
Na cestě sebepoznání můžeme zažívat nádherné chvíle. Jsou to ty chvíle, kdy se nám otevírá srdce, a my prociťujme svobodu, kdy se jakoby naše tělo najednou zaplaví blažeností a uvolněním. V takových chvílích nic nepotřebujeme, jsme omámeni vnitřním bohatstvím. Svrchovanost nám dává okusit nekonečné síly pocitu celistvosti.
Jsou to nádherné chvíle. O to více nás může překvapit, že se zároveň s těmito prožitky objevují také negativní zážitky. Například se naučíme na nějakém semináři nahlížet na situace kolem nás z jiného úhlu pohledu, začneme praktikovat pozitivní pohled, každý den prociťujeme sílu lásky a světla. Jenže ouha, najednou se něco stane. Stane se to, že kouzlo pozitivního myšlení vyprchá, pod tíhou těžkých dní se noříme stále více a více do temnoty a náhle máme pocit, že jsme opět na začátku. Už nemáme sílu vyvolat si opět ten krásný pocit vnitřní svobody a lásky, nemáme kde brát. Jsme zklamaní a nechápeme proč, se nám to děje, začneme se litovat, nebo hledáme jiné techniky, možná silnější, které by nás opět vrátily do toho kouzelného pocitu blaženosti. Jenže to je trochu pastička, protože pokud se obrátíme na jakoukoli pomoc zvenčí, dostaneme se do koloběhu stejného scénáře se stejným koncem. Ale jak z toho ven? Když jsem v těch největších zoufalstvích, těžko se hledá pomoc ve vlastním nitru, které právě jakoby uzavřeli s velikou radostí rytíři temnoty, nebo chcete- li ega. Kde hledat pomoc? Zní to nemožně, ale ona je opravdu jen a jen v našem nitru a čeká tam jako zakletá princezna a nemůže se dočkat, až ji objevíme.
Měli bychom si uvědomit, že žijeme v duálním světě, kde si svou realitu tvoříme jen my sami. To co právě prožíváme, není nic jiného než výsledek našeho výběru v minulosti. Pokud právě prožíváme těžké chvíle, můžeme to brát, že je to zkouška. Jde o to, jak na situaci právě pohlížíme. Protože to jak ji posuzujeme je už tvoření naší budoucnosti. Například pokud nám přijde upomínka za nezaplacený účet a my tuto situaci přijmeme jako negativní realitu a budeme v této realitě i nadále zůstávat, budou se takové situace množit. Nakonec může přijít exekuce, protože jsme tuto realitu přijali jako velmi negativní svým vědomím, naše podvědomí, které řídí tělo, emoce a potřeby zařídí, abychom například na věc zapomněli, a je to tu. Pokud ale pochopíme, že je to jen zkouška toho, kterou cestou se vydáme, jestli pozitivní nebo negativní a přijmeme upomínku s vděčností, že jsme upomenuti, naše podvědomí, přijímá záležitost kolem peněz jako pozitivní a vždy si náhle vzpomeneme, když budeme muset dát něco kolem peněz do pořádku. To stejné se nám může stát i ve vztazích, pokud nás opustí partner, je samozřejmé uvědomit si všechny pocity, které v té chvíli cítíme, přijmout je ale nezůstávat v nich. Můžeme přijmout, že se cítíme zrazeni, můžeme se cítit osamělí, potupeni, ten prožitek jsme si prostě měli prožít, jinak by se nám to nestalo. Pokud v něm ale budeme zůstávat, naše nevědomí opět přijme tuto realitu a bude nás přes emoce vést tak, že nás budou přitahovat jen takoví partneři, kteří nám tuto realitu zopakují. Zase si můžeme vybrat a přijmout tuto situaci s vděčností se nechat vést k lásce. Vše co se nám děje má svůj význam, není to tak, že jsme oběti někoho, kdo nás trestá, trestáme se jen my sami a také jen my sami to můžeme změnit.
Někdy jsou zkoušky, které nás potkávají opravdu těžké, a ne vždy je můžeme zvládnout v pozitivním nahlížení, prostě na to ještě nemáme sílu. Tak si prostě dovolte zaplakat, procítit ten smutek, protože i takovou zkušenost si máme právě odžít, ale nezůstávejte v něm dlouho, věřte, že světlo opět přijde a bude o to více, krásnější a my se o to více budeme cítit silnější a jistější.
S láskou Milada
