Historie TAROTU

Historie tarotových karet není zcela známa. Existují různé dohady na základě podobností z různými mysterijními školami ze starého Egypta a klasického Řecka. 

Názor tarotových znalců je, že používání Tarotu jako základní pomůcky při vykládání budoucnosti se rozšířilo do Evropy díky putujícím cikánským karavanám.

300 nl. přibližně doba vzniku knihy SEFER JECIRA, židovské kabalistické příručky, která podobně probírá astrologickou symboliku hebrejské abecedy, základní text pro MATHERSŮV KABALISTICKÝ TAROT.

1367 nl. zákaz hraní karet ve městě Beru (nejsou dochované karty) 

1392 nl. Jacquemin Grindonneur vytváří tři soubory tarotových karet pro pobavení Karla VI. Francouzského.

Zlomky těchto karet jsou nejstarším dochovaným dokladem.

1450 nl. rodina Visconti - Sfoza v Miláně objednává tarotové karty. Části tohoto karetního souboru sloužily jako nejstarší dochované vzory moderních souborů 78 tarotových karet. 

1500 nl. dílo Le Sorti od Francesca Marcolini pojednává o tarotu jako o divinační soustavě.

1612 nl. dílo Sláva a vyznání Rosenkruciánů (The Fame and Conffesion of the Rosicrucians). Skvostný vydaný anonymní traktát o tajné rosekruciánské komunitě v Evropě. Objevuje se v něm první zmínka o tarotu. Má název ROTA a je popisován jako nástroj, s nímž se lze radit o současnosti, minulosti i budoucnosti.

1781 nl. Pod názvem Le Monde Primitiff ( Primitivní svět) se v encyklopedii Court de Gebelina objevuje první spojení tarotu s Egyptem. Gebelin předpokládal, že hieroglyfická ů Kniha Thotova", která se datuje od starého Egypta, byla původním tarotem. De Gebelinovy egyptské teorie ke konci 18. století rozvíjí Etellia. Jejich spojené úsilí tak zastřelo skutečné dějiny a strukturu tarotu až do dneška, a to do té míry, že i v současnosti se vytvářejí pseudoegyptské torotové soubory, které mají dokládat jejich předpokládaný egyptský původ.

1785 - 1791 nl. Francouzský okultista Etellia napsal řadu knih o tarotu.

1856 nl. Eliphas Lévi napsal Dogma a rituál vysoké magie, spojuje kabalu s tarotem. Tento model pak S.L.Mac Gregor Mathers rozpracovává a rozvíjí do tarotového souboru Zlatého úsvitu.

Mac Gregor Mathers

1887 nl. S vytvořením tajné společnosti Řádu zlatého úsvitu Mathers zaznamenává esoterické atributy tarotu v nepublikovaném rukopise kniha T.

1889 nl. Papus (Gerald Encausse) vydává Cikánský tarot (Le Tarot des Bohémiens), v němž podrobně rozvádí chybný kabalistický tarot, založený na zastřených okultních atributech, jež udává Lévi ve Vysoké magii.

1909 nl. Aleister Crowley v soukromě vydané knize Liber 777 rozpracovává tajný řád tarotu, který poprvé viděl Mathers. Tato informace se objevuje i v Crowleyho okultním časopise The Equinox, soukromě vydávaném během let 1909-14 (a zejména v Equinox 1,8). V této době neznámý autor, píšící pod šifrou V. N., v anglickém časopise The Occult Review (Květen 1910) veřejně odhaluje správné tarotové atributy Zlatého úsvitu a připojuje tabulky převzaté z Crowleyho 777.

1910 nl. Arthur Edward Waite publikuje The Pictorial Key to the Tarot (Obrazový klíč k tarotu), kde jsou zmínky o tajném kabalistickém tarotu Zlatého úsvitu, podrobnosti však nejsou uvedeny.

1920 nl. V řadě článků pro časopis AZOTH Paul Foster Case komentuje tarot ve světle myšlenkové Školy Zlatého úsvitu. Case tvrdí, že v zastřených náznacích v dílech Eliphase Léviho odhalil skrytý řád tarotu již před rokem 1920.

1937 nl. Ve své čtyřdílné knize nazvané Zlatý úsvit (The Golden Dawn) vydává Israel Regardie tajné instrukce Zlatého úsvitu, včetně Knihy T. 1944 - Crowleyho Kniha Thothova podrobně popisuje tarot, rekonstruovaný podle Mathersovy Knihy T z hlediska thelemické magie.

1947 nl. Paul Foster Case vydává The Tarot, A Key to the Wisdom of the Ages (Tarot, klíč k moudrosti věků), kde rozpracovává symboliku velkých tarotových arkán podle Zlatého úsvitu. Toto vydání je konečnou verzí Caseova Introduction to the Tarot (Úvod do tarotu), který vyšel poprvé v roce 1920.

1969 do současnosti Obnovený zájem o tarot vede k novým vydáním mnoha starých verzí karet (jako je například Waiteova, Crowleyho a Caseova) i k vytváření nových, velice různorodých návrhů (například od rekonstruovaných verzí Zlatého úsvitu přes surrealistické alternativy Salvátora Dalího až ke Knize Thothově od Aleistera Crowleyho a Friedy Harrisové). V roce 1969 se objevuje T: The New Tarot (Nový tarot T), jehož návrh vznikal v transu při seancích (Quija) a který ohlašuje počátek mnoha nových tarotových výhonků a variant.