Jsem Máří Magdaléna.....
přišla jsem k vám dnes ponejprv z tohoto pera a mohu dnes s vámi sdílet mou radost. Jsem velmi natěšena zprávou vesmírnou, že sešel z trůnu Jeshua. Ježíš můj z nejmilejších milovaný, co za láskou jsem jeho se vydala na Zem, abych pochopila v těle této, jejíž jméno mou inkarnaci poznamenalo, co jest to láska. Nevědíc nic o hříchu, neboť nebyla jsem tou, zač mne vydávali ti, jímž nelíbilo se mé nespoutané a uznávané svobody myšlení. Mou volnost nazvali lehkomyslností a projev svobody prostopášností. Nebyla jsem lehká a ani smyslná tak, jak mne očerňovali. Byla jsem ženou z masa a krve, co nosí své dary ženství ráda na světlo, ale nic jsem neukrajovala z počestnosti. Což dar těla bohyně je hřích? Já nesla jsem dar boha a to se nelíbilo těm, co jím pohrdali, však mne za pohrdající uznávali.
Není víc pro mne možnost návratu, leč ráda bych ještě Zem políbila. Matku svou, co mne a Jeshuu na rukou nosila, než pohani zabili mi lásku. S Marií slzami smyly jsem mu z nohou hřích, jež nenesl na bedrech on, jak na kříži pak domníval se. Smyly jsme hřích lásky, světla. Ono zahrálo si s bezbožností a na těle tak vytvořilo bolest bezmocnosti. Soudy jež nekonaly se ani, rozhodly ukotvit lásku do země. Ale její lehkost poslali do pekel, neboť sami z něj měli strach. Tak věřili, že peklo rozpustí se v žáru lásky. Tak jejich rozum prázdný srdce neposlouchal, neboť ho poslali s láskou sobě napřed.
Můj milovaný teď sedí se mnou po pravici otce našeho všemohoucího a šeptá mi už slova lásky bez odsudků. Seč Maytrea rozhodl se na popud otce, že je čas odevzdat spravedlnost do rukou světla. Jeho prvorozeného opět na Zem seslal. Je zpět, aby opět zkusil Zemi, tuto modrou krásu nad jiné planety uzdravit. Není již pochyb, že tentokrát uspěje. Kříže už nikdo nestaví a ty co jsou postavené, špatné světlo nesou. Je čas moji milovaní, aby jste zase uslyšeli čistotu svých srdcí jež máte tak znavené, že i Lásku v nebi to ruší. Posíláme vám poselství světla které brzy uslyšíte zřetelněji. Vaše koruny hlavy zdobí již fialová koruna pochopení a prozřetelnosti této doby, jen někteří ještě zaspali na vavřínech. Jsou to ti, kteří nejvíce svému srdci ublížili a ještě si ho nestačili všimnout. Mají hlavy plné starostí o své majetky a sílu slov špatně volí. Nebo jen posuzují z poza plotu, aby sousedovi nepošlapali květinku. Ne z lásky ke květince, ale ze strachu o sebe, ne o duši. Ta jejich strachu rozumí, však nemá sílu slov, když dusí ji strach. Ona mluví tiše.
Máte jedinečnou seč ale poslední možnost probudit se a nebo jít spát domů, kde již máte mnozí ustláno na křídlech andělů a světlo tak posílat můžete z tohoto domova, když tvrdá je vám Zem.
Milovaní, ráda jsem vás přišla pozdravit. Láska Ježíšova je s vámi. Jeho otisk probudil se a jeho energie zesílila o tu, která jeho jméno v srdci nosí.
Vy všichni ho máte obtisklého ve své paměti i jeho slova, neboť není bratr ten, který by o něm neslyšel. Tak probuďte tuto esenci v sobě, povstaňte ze spících lavic stoletých a dejte srdci promluvit.
Přeji vám tolik lásky, kolik sami žádáte.
