Jsem matka vaše. Planeta Zem.
Moje děti
tu vzbudila jsem toho krtka, co ve tmě hledá odpovědi a nakázala laskavě, aby mému slovu posloužila.
Jsem matka vaše. Planeta Zem.
Mám namířeno do vašich srdcí, abych promluvila k vám. Je tomu již dávno, kdy první z vás jsem povolala na své tělo. Byli jste ještě malí a hraví. Já opatrná jsem byla, aby jste si nohy neumazali a z bláta do louže vás skákat nechala, neboť bláto bylo křišťálově hnědé a voda křišťál.
Neměla jsem strach o vaše zdraví. Vzduch byl svěží, čistý. A hlad? Z čeho?
Nebylo nic, po čem by jste toužili, neboť jste měli srdce otevřené a čisté.
Bylo celé růžové. Láskou. Já opětovala jsem vaši lásku k vám a za odměnu mně byl váš smích. Měly jste děti moje mladé paže plné kvítí, co nosily jste z mých luk a na tvářích čistý úsměv. Jak veselé jste byly a skotačivé. S anděli ve vlasech jste dováděly a zpívaly písničky o zvonkách štěstí. Ne z not, ale z paměti otce svého. On byl váš slovník slov, ne tabule a křída. Nebyly školy. To život byl školou sám. Čistý. Nikomu nevázaný systémem nepravd o něčem, co už si nic nepamatuje.
Byly jste štastné a nevědomé. V této původní nevědomosti byla veškerá pravda obsažena. V tichu. Tam najdeme vždy vše.
V hluku, v jakém se nyní nacházíte, není nic než hluk, tma. Bolí vás nosní dírky z hluku vzduchu, pálí vás oči z hluku bolesti co vidíte okolo sebe a trpí vaše srdce z hluku v něm, neboť hluk ničeho vytlačil z něho Lásku.
To, co ve vás křičí, nejsou slova zla. Je to smutek srdce nemocného. Ono nevytváří slova. Pláče. Protože To v Něm neumí přečíst, víte? Jak může srdíčko číst něco, co se neučilo? A kdo ho to má naučit? Vy snad? Chcete svá srdce učit číst to, co mu posíláte hlavou? Kdy jste naposledy uchopily děti Boha srdce do dlaní, podívaly se mu do tváře a řekly, miluju tě. Dostala jsem tě já, tělesná schránka člověka k tak úžasnému daru od matky a otce svého k cestě za obrovskou jedinečnou příležitostí a já tě za to miluju. Víte děti moje, jak pláče srdce? Nevíte. Zapomněly jste to již dávno. Srdce nepláče nahlas, nenaříká. Jen tiše trpí a v koutku duše bolavé čeká na osvícení. Je mu zima. Nemá nikoho, kdo by ho k sobě přivinul a pohladil. Víte, srdce je sval. Sval je živá bytost, pohyblivá. Smršťuje se a napíná. A zrovna tak se směje a pláče. To nikdá nepláčete vy. Jen vypouštíte slzy. Buď řídí vás mozek a pláčete smutně, leč umíněně a hloupě. Když pláčete srdcem, pak krásně a léčivě. Když necháte ho procítit bolest svou.
Když smějete se hloupě ze škodolibosti nebo z vína, to smějete se mozkem. Když smějete se na dítě a na svou krásu, když vnímáte se krásné, smějete se srdcem.
Jak nemůžete vidět krásu svého srdce? Hledáte ji v zrcadle? Tady usmívám se já. Ó, jak krásně by bylo dětem mým, kdyby tuto odrážející klamavou věcičku nikdy nevyrobila jejich ruka a raději se shlíželi v čistých studánkách mých a svých srdcích. jenže studánky a vaše srdce už nejsou co bývaly.
Nepřišla jsem vám hubovat. Na to vás příliš miluji. Přišla jsem vás probudit, jaku tu toho krtka, co na čele jsem ho pohladila a vybídla sladce k práci. Pracovat se dá s láskou, máme-li již pojem o tom, co toto slovo obsahuje. Obsah vámi vytvořeného slova Láska je prázdný. Nenaplněný. Používáte ho kdykoliv chcete jiného nachytat. Vydírat, utlouct tímto slovem. Ono Je. Ono vibruje na dálku, když Je. Škoda že používat musíte tolik slov, aby jste se přesto nedomluvili.Vy všichni do jednoho. Neumíte ještě mlčky přenášet vibrace Lásky. Jste jako kuřátka co nerozumí své zlaté barvě. Krásné a nevědomé. Už je čas se navrátit do ráje. Adam s Evou jsou zpět. Přišli uzdravovat svět a já i otec jsme jim v noci vystrojili svatbu. To jim patří tato hvězda Davidova a vy je brzy poznáte. Patřit tak bude ráj zase vám všem. Všichni jste mé děti a já pro vás s otcem vašim přichystali jsme mnoho překvapení.
Očistit se však ještě musíme z dramat já i vy. Společně si dodáváme sílu, vím to. Bojíte se jen sebe, ne své duše. Jak se Jí můžete bát? To je to nejsilnější ve vás. Ona sídlí přece v srdci a léčí ho nyní. Srdce vydrží mnoho. Tak již uznejte svou sílu, lásku ve vás k sobě samím a otočte se zády ke strachu. Cožpak si přznáte, že máte strach ze své hlavy? Ano? No tak běžte a vykřičte to. Bojím se svého myšlení. Mám strach myslet už!
Jak jde vám to z úst? Stydíte se za sebe? Ale to nechci. Nechci aby se děti styděly za to, že jsou moje. To bolí,víte. Mě to moc bolí, že stydíte se za to, že jste. Protože vy máte na mém těle růst a vyvíjet se.
Já už chci své děti zpět zdravé. Silné jaké skutečně jsou a krásné, jaké přišly. Tak začneme již s prací jinak, než jste byli zvyklí. Vy všichni. Není tady nikde ráj teď. Jen v místech, kde lidská noha ještě nevkročila a tak není kam utéct. Že některé bláhové děti koupily si kousek mého těla a myslí si, že jsem šťastná, když kupují si mne za mými zády a kradou tak jiným, na co mají také nárok? Jak pošetilé. Co za role musel vás otec nechat zde sehrát, abych už řekla A dost!
Toto není správné. A není to ani to, co chcete vy. Vybočily jste již příliš ze své cesty.
Tak posílám vám tolik Lásky do vašeho bytí, kolik pojmete. Chtěla jsem vás přijít pohladit a přivinout a tak udělala jsem to, když spíte a jste tak hodní ve svém ukotvení se do tmy zapomnění v nevědomí spánku. Leč ve spánku děje se víc, než dokážete jen pomyslet.
Vaše vyšší Já, tam k otci blíž, pracuje jako váš čas zde vtvořený a pracuje bez ohraničení pořád pro vás tam a zde. Vytváří pro vás nové programy na základě pochopení v tomto čase. Kolik jste již schopni a ochotni pojmout z probíhajících změn, tolik pro vás je nebe ochotno měnit vaše zastaralé programy. Já pak s láskou k vám přijmu vše utrápené z vašich životů a zpracuji tuto energii ve prospěch všech a věřte, je mnoho toho co posíláte do mého jádra. Svěřujete se mi tak, víte? I když nemluvíte se mnou. Čtu z vašich bolestí víc, než z radosti, kterou bohužel nyní neoplíváte. Já poté ochotně, když odlehčíte svému trápení,
pošlu přání vaší duše k otci do nebe, neboť z lehčích srdcí čtu lépe, než z unavených. Přehledněji a čistěji. Andělé čekají s prázdnýma košíčkama a křídla mají nažhavené, jak chtějí přenášet co v sobě za sny skrýváte. A takto si můžete vytvořit zde znovu ráj. Touto cestou. Tímto novým programen, který vám byl na tuto cestu implantován, ale čeká na vaši aktivaci. Ta se stane tím, že přijmete pravdu. Od někud na vás zamává, když vydáte se ji statečně hledat. Ale ne s ranečkem do světa. Proč někteří hledáte svou pravdu daleko od domovů. Chcete snad ji najít v Amazonii, když jste neprobuzení? Nikdo vám ji do hlavy nenalije. Jen vašich peněz mnohým třeba, co sami neví o životě nic víc než vy.Učíte se, čtete... to je hezké a já chválím vás za to. Nepodceňuji vzdělávání se svých dětí. Ale nikdo ještě nepřinesl takovou pravdu, jakou chcete slyšet. Až nyní. Z nově psaných knih probuzených. Čtěte víc a poslouchejte jen to, co vaše srdce žádá. Něco z pravdy jak ji neznáte. Klamstev bylo dost. A kde ji najdete. Tam s čím rezonuje vaše srdce. Kde bolí vás hlava, nehledejte. A kde to je? Tam, kde cítíte že to znáte... to bude blízko domova.
