Jsem Sibyla...

Jsem Sibila
Dnešní pouť do vašich srdcí jsem znavena uskutečnila,neboť mě matka vzbudila.Její bolest dělohy se svíjí v nejistotě pomoci svých svěřenců.Stále ještě není rozfoukáno dost svíček na odplavení hmyzu co sem nalétal v podobě duší za zkušeností tmy.Je načase drazí.Budoucnost vám klepe na dvěře jak děťátko co dožaduje se nakouknout mámě přes rameno, co nového mu pohled z jistoty jejího těla přinese...Úzkost vašich duší zavál čas zapomenutí až do dálných časů,kde čas se ale zastavil.To vy musíte zpět ho požádat o uvolnění struny omotané kolem jeho pérek.Pérek hodin časů minulých,co odťukávají již čas budoucí.Kdo že za vámi stál,když hledat jste šli štěstí?Či zapomenuti ze své sebelásky jste již zastavili sebe sama na prahu pochopení?Nerozumím vašim zkamenělým srdcím,které lávu horkou z nadšení očekávání sloupnout chtějí a vylít do jádra země,matky své,aby ji opět zahřály její ochladlé dlaně a ona vás znovu mohla uchopit a zlíbat,jako Maria jezulátko.Na oči i ústa vaše kanou slzy radosti z poznání,že pod strachem slupuje se vrstva duše a vy již jste nahlídli pravdě do očí a vaše radostné úsměvy,jenž ještě před světem tajíte, již zde v tichu světla cítit jsou,jak zvonky ve větru slyšel hlas,co kolem ho vítr zafoukal.Nespěte děti ráje,je čas ho znovu objevit a vydat se cestou svobody.
Jsem Sibila,královna ze Sábi