PROMLOUVÁNÍ K MRKVI
Dnes, když jsem strouhala mrkev, ponořila jsem se na chvíli do čisté přítomnosti, hlavou mi nelítaly žádné myšlenky, jen jsem prociťovala pocit spokojenosti. Po nějaké době mě napadlo, že k mrkvi promluvím. Poděkuji ji za to, že nám poskytuje potravu. Asi si myslíte, že jsem blázen, je to možné. Z určitého úhlu pohledu to tak může vypadat. Ale pokud se na to podíváme z pohledu Celku, (Jednoty, čistého bytí), kdy jsme všichni jedno, spojeni neviditelnou spojnicí jménem soucit (tady nemyslím soucit jako lítost, ale sou-cítění) nebo energie, nejsme odděleni, jak si myslíme. Jsme pouze součástí velkého neviditelného energeticky propojeného celku. A protože jsme se vším energeticky propojeni, působíme na sebe navzájem. Můžeme to pocítit, když zjemníme své vnímání. A to je možné, když začneme pozorovat sami sebe, začneme prožívat přítomnost, každou částí těla, budeme pozorovat své tělesné i myšlenkové reakce. V té chvíli přijde něco, co jsme možná doposud neznali, odejde myšlenkový balast a přijde ztišení, vhled a hlas duše. Mnoho lidí si myslí, že kameny, voda, půda nebo mrkev jsou neživé záležitosti, neschopné komunikovat na naší úrovni. To vše, co je, kolem nás je energie, stejně jako my jsme energie. Navzájem se ovlivňujeme, působíme svou energií a dotýkáme se svých energetických polí. Myslíme si, že MY jsme naše myšlenky, které perfektně ovládáme inteligencí, jenže my nejsme myšlenky, my jsme energie, která působí a na kterou je působeno. Hlasy, které nám stále něco v hlavě říkají, nemusí být naše, můžou to být klidně názory celku (tzv. kolektivního myšlení), které kolem nás proletěly a my je zachytili. Patrně se v nás něco z telepatie uchovalo.
Takže jsem své mrkvi poděkovala „ díky mrkvo, že si tě můžu sníst“ a ona mi odpověděla „ není zač dobrou chuť“. Néé, tak to nebylo, komunikace může probíhat i jinak než slovy.
Napadlo mne, že jsem se nikdy nezabývala tím, proč je mrkev červená, jako by měla nějaké zvláštní schopnosti vytáhnout z černé půdy určité látky, které ji pomohou tu barvu získat. To neumí žádný člověk, to umí mrkev. Byla jsem ráda, že mi vyrostla na zahradě a nechala se utrhnout a sníst. Pocítila jsem k té mrkvi nesmírnou lásku a pokoru, uvědomila jsem si, že i ona je čiré bytí (Bůh, Jednota nebo jak chcete).
Síla prožitého přítomného okamžiku, je v pozitivních pocitech, které můžeme cítit ke komukoli a čemukoli. Představuji si to, jako bychom s každou myšlenkou vysílali neviditelnou vlnu energie (podle toho jak je myšlenka emocionálně zabarvena) do svého okolí, už tím ho ovlivňujeme. Představte si, že přijdete do kanceláře, velmi naštvané ženy nebo muže, okamžitě, když vstoupíte, budete se cítit nepříjemně. Anebo naopak, ta žena nebo muž bude prociťovat celým svým tělem i duší lásku, a vy vstoupíte, budete se cítit příjemně a nebude se vám chtít odejít. Když myšlenku zaměříme na konkrétní cíl, vlna směřuje k cíli, dotkne se jeho energetického pole, rozlije tam vaše emoční rozpoložení a putuje zpátky k vám.
A proč nemluvit s mrkví, protože nedostanu odpověď?
Ale já ji dostanu a bude srozumitelnější mému srdci!
S láskou a mrkví.
Milada
