Slova, myšlenky. Byly doby, kdy mi v hlavě hučelo tisíce myšlenek, některým jsem vůbec nevěnovala pozornost, prostě jsem je jen přijala. Málo kdy jsem přemýšlela, že by tato určitá myšlenka nemusela být MOJE, tedy to co opravdu chci. V roce 2000, kdy jsem se přestěhovala do Prahy, jsem tam měla málo přátel, byla jsem stále sama. Chodila jsem brzy ráno do práce a pozdě večer jsem přicházela do prázdného podnájmu. Každý den, pokaždé když jsem vstupovala na jedoucí schody do metra, jsem pociťovala neuvěřitelnou úzkost, osamocení. Mé myšlenky byly jen negativní, neustále jsem se litovala, až mě z toho bolelo a tlačilo srdce. Snažila jsem se, aby lidi neviděli slzy, které jsem neuměla zadržet, když jsem pomyslela na svou samotu.

 

 Jednou, když jsem jela domů z práce, přišel opět ten dusivý a sžíravý pocit a začaly se opět hrnout lítostivé myšlenky, jsem náhle jakoby vzadu za tím zástupem negativních slov uslyšela:

 

„ co to děláš, proč se lituješ? Máš v sobě ohromnou sílu, tak ji využij!“

 

Na chvíli mě to uklidnilo, bylo velmi povzbuzující, to slyšet. Jenže člověk, který je dlouho v tomto negativním stavu, sice chce slyšet něco pozitivního a povzbuzujícího, ale ta negace je v té chvíli mnohem silnější. Přesto se tyto věty na dlouho staly mým záchranným lanem.

 

Také jsem tenkrát nevěděla, že to volá má duše, kterou jsem tak dlouho neposlouchala a nechtěla poslouchat. Nevěděla jsem také, že slova a také myšlenky, kterým někdy nekontrolovatelně dovolujeme BÝT, nejsou jen tak vyslovené NĚCO co odejde a jede se dál. Když si začneme uvědomovat zákon Celku a energetické provázanosti, jsou právě myšlenky spolu s emocemi náš obrovský nástroj, který utváří náš život.

 

Můžeme si to představit takto: předběhne nás paní v řadě, třeba v bance a my zrovna strašně spěcháme. Pomyslíme si: „ co to je za strašná……, ta je tak…..“ k této myšlence přidáme obrovskou zlobu, to je energie spolu s myšlenkou, kterou vyšleme směrem k té paní. Pozor může se nám to stát, i když jsme jen svědky této situace. Tím to ale nekončí, jdeme zpátky do práce, a protože jsme té zlosti plní jako papiňák, sdělíme vše svým kolegyním, které nás ještě podpoří a budou na tu paní, kterou nikdy neviděli strašně naštvané.

My si myslíme, že se nám stalo něco opravdu nespravedlivého, prožíváme KŘIVDU. A protože taková křivda má ráda společnost, vzpomeneme si na to, že jsme se včera pohádali s partnerem, který k nám byl také nespravedlivý. To už máme DVĚ KŘIVDY, takto můžeme pokračovat ve vzpomínkách až do školy, kde toho měl každý hafo a ukončit slovy “no jo, to se může stát jenom mně“.

   

Co se ale stalo doopravdy?

Doopravdy to mohlo být tak, že ta paní byla tak roztržitá, že si vás nevšimla, anebo vás opravdu schválně předběhla. Ale celá ta situace není o tom, že ta paní vám ukřivdila, ale o tom, že ona je taková a vás se to vůbec netýká. Ta situace nevysvětluje to, jaký jsme člověk, ale to JAK REAGUJEME.

Kdysi bych na tuto situaci zareagovala takto, dnes by mi to bylo jedno, to že ta paní udělala něco, co se nedělá je její mínus, ne můj.

A co se ještě OPRAVDU stalo?

 Vaše první myšlenky spolu s emocemi směrem k té paní byly kritika a zlost.

Je to, jako bychom vyšlehli neviditelnou červenou strunu směrem k té paní, ta struna je opravdu hmotná. Tím, že jsme pocítili zlost místo lásky, jsme si zablokovali třetí čakru a její příjem energie ze Zdroje a bude nám špatně po obědě, protože tam se také nachází trávicí ústrojí, které jsme si negativitou pošimrali.

Tím, že jsme negativně kritizovali, jsme si zablokovali pátou čakru, která je zdrojem komunikace a může nás začít bolet v krku, nebo tam jen budeme cítit „ knedlík “.

Lidé, kteří se rádi zaměřují na jiné a pomlouvají je, mají většinou problémy se štítnou žlázou. Nemoc vlastně donutí člověka, aby přestal dělat tyto špatné věci, přestal si zapisovat karmu a zaměří ho směrem k němu.

 No a nesmíme zapomenout, že jsme se litovali, to je blokace páté čakry – lítost, nejdůležitější srdeční čakry. Nemocné srdce může mít infarkt.

Vidíte, už to vůbec není o té paní, je to o NÁS.

 

Myšlenky i slova jsou hmotné, i když je nevidíme.

 

Jak z toho ven?

 

Já jsem si musela uvědomit, že nejdůležitější je, začít pozorovat své myšlenky, začít je cenzurovat.  Ne s nimi bojovat, prostě ty negativní nepřijmout a začít vsunovat ty pozitivní. Ale to nikdy nebude fungovat, dokut ty pozitivní nezačneme opravdu ŽÍT.

Výborné jsou na to Afirmace, jsou to věty, kterými si člověk jakoby přemlouvá své zastaralé způsoby myšlení.

Např.: Miluji svůj život, který jsem si vybral. Jsem šťastný každým nádechem i výdechem. Jsem zářivá bytost, naplněná světlem a láskou.“

Tyto slova člověk, který žije v negativním balastu, zpočátku necítí, nebere je za své, nejde mu to, ta negace je vždy silnější. Přijde např.“ to přece není pravda, nebo to si nezasloužím.“

Doporučuji nevzdávat se, stojí to za to! Ale pokud nechcete, zůstaňte tam, kde jste. Třeba se vám tam líbí, nic nevnucuji!

 

VŠE JE DOBRÉ.

S láskou a dobrou myšlenkou

Milada