VÍTEJ 21. 12. 2012!
Ano to známé datum 21. 12.2012, díky obrovské sociální síti zvané média, zná toto datum snad každý. A díky tomu, co se všechno o tomto datu napsalo, si nemyslím, že většinu lidí nechává toto téma, téma konce světa bez emocí. Strach je nejčastější emoce nás všech. Když něco očekáváme, většinou nás napadne ta horší varianta. Jsme zvyklí „myslet strachem“. Když jsem se nad tím vším zamýšlela, napadla mne jediná věc: Je to obrovská zkouška. Zkouška naší schopnosti žít v přítomnosti, žít v realitě, žít v lásce. Protože toto je jediná realita, teď když píši tyto slova, je má realita tato chvíle, má přítomnost, můj pocit štěstí z této chvíle. Čím více se kolem mne hromadí teorie „jak to bude“, tím více vím, cítím, že mne to nezajímá. Je to, jako kdyby se mě mé ego snažilo nachytat na vějičku zvědavosti, ale já to nepotřebuji vědět. Vím, že má jediná realita je Láska, bezpodmínečná láska k životu a do této reality nic negativního nepatří. Jedině, že by nějaká negace přišla, aby mne prozkoušela.
Neznamená to, že bych si nikdy nic neplánovala, když vím, že budu ve dvanáct hodin jíst, tak si koupím jídlo a když mě někdo zavolá, abych mu pomohla právě místo toho oběda, tak to jídlo sním jindy. Ale nebudu žít v očekávání něčeho, co není a nikdo ani neví, zda to bude.
Jediné co mohu doporučit je žít v lásce, nepřijímat negativní emoce, myšlenky ani s nimi nebojovat. Nemít strach, že „už to nestihnu“, „ že dokonce odejdu a nechám tu rodinu“, to jsou právě ty zkoušky, které číhají v každém zákoutí naší duše. Jakmile začneme o něčem takovém přemýšlet, Strach nás dostal.
Nejhorší na tom je hrozící zacyklení. Například, pracuji na své duchovní cestě a myslím si, že jsem „v pohodě“. Přečtu si článek, že se musím do 21. 12. 2012 “očistit“, nebo někdo napíše, že musíme vyhodit všechno nevhodné umělé oblečení a nezdravé jídlo, které máme a investovat do tzv. čisté BIO cesty. NO a mne popadne strach, strach, že se očistit nestihnu, že nemám peníze na takovou investici do toho Bio a tím nebudu dostatečně „čistá!" Když to ve stresu zavolám kamarádce a ona mne uklidní, že to nemám hrotit, tak mně následně přepadne další negativní emoce z toho, že jsem strachu podlehla. Ale to jsou všechno chytáky, nemějte stres, že něco nestihnete, nebo že jste se teď právě zapomněli a podlehli strachu. Když mně strach dostane a já ho pustím, do svého těla, řeknu si áááá úkol! Jdeme pracovat, v žádném případě nejdu se strachem bojovat, můžu jej jen přijmout jako učitele, který mne přišel něco naučit a pak ho propustit.
Pokud vám bude velmi mizerně, můžete zkusit lék v podobě laskavosti, pomozte někomu, odpusťte, řekněte svým blízkým, že je milujete, to jsou naše přirozené stimuly a léky na duši i tělo.
Takže na závěr: “Přijímám s láskou vše, co mne potkává“!
VŠE JE DOBRÉ
Milada
